Zpochybňuje závažnost pandemie se Tony Green rozhodl uspořádat setkání pro svou rodinu. Krátce na to měl on a dalších pět pozvaných pozitivní test na koronavirus
Příběh Tonyho Greena převyprávěl novinář Eli Saslow.
Původně vyšel na webu Washington Post.
Když onemocněl prezident Donald Trump, na chvíli se mi vrátil pocit z toho, jak jsem se poprvé probral v nemocnici. Vím, jaké je to, když vás poníží tento virus.
Předtím jsem si myslel, že pandemie je pouze podvod. Že je to nafouknutý mediální hoax. Dělal jsem si srandu z lidí, kteří nosili roušku.
Všechno mě to dohnalo a musel jsem si přiznat svou chybu. Takže, pokud mě chcete nenávidět nebo vinit, klidně jděte do toho. Dělám to také.
Ta oslava byl můj nápad. A právě proto mě to tak mrzí. Nuž, vlastně to nebyla ani oslava, spíše setkání. Bylo nás jen šest, dobře? Moji rodiče, můj partner a rodiče mého partnera. Měsíce jsme byli zavřeni doma v Texasu a guvernér právě ohlásil, že malé setkání jsou zřejmě v pořádku. Jsme si v rodině velmi blízcí a neviděli jsme se už věčnost. Bylo konečně léto. Pomyslel jsem si: Nejhorší je za námi. Ksakru, Posuňme se už dál. Čeho se tak bojíme?
Kdo to přinesl do domu?
Ne všichni z mé rodiny mají stejné přesvědčení jako já, ale tlačil jsem na nich. Nikdy jsem se za své názory nestyděl. Jsem gay a konzervativec, takže jsem zvyklý kráčet proti proudu. Médiím jsem přestal věřit jako zdroji informací, když začali jít v roce 2016 silně proti Trumpovi. Zrušil jsem si kabelovku. Všechno to byly pouze názory, takže jsem si raději vytvářel svůj vlastní. Trošku pravdy najdu tady, trošku tam, pak to dám dohromady a uvidím, co z toho vyjde.
V mém osobním okruhu mám zhruba čtyři tisíce lidí a ani jeden z nich neonemocněl. Ani jeden. Začnete poslouchat vtipy o tom, jak člověk s padákem skočí z letadla a zemře na Covid-19. Pomyslíte si: Něco tu nesedí. Začnete odmítat a popírat.
„No tak, už stačilo. Setkejme se a konečně si užívejme život,“ řekl jsem své rodině.
Všichni přišli přes víkend. Dohodli jsme se, že si nebudeme od sebe držet odstup nebo se tím zbytečně stresovat. Mámu jsem neviděl několik měsíců, to ji mám jakože setkat a neobjal? Ale no tak! Máme dvoupatrový dům, takže bylo místo pro každého. Každý přišel dobrovolně. Zdálo se nám, že to potřebujeme.
