Podpisy slib čistoty, vyzýval režisér Thomas Vinterberg v polovině 90. let svých kolegů. Očistit chtěl film – od všech falešných a umělých prvků. Nemělo se v něm dít nic, co by nebylo realistické, metou byla nejvyšší míra autenticity.
Slavný manifest Dogma 95, který napsal s režisérem Lars von Trier, se týkal obsahu i formy. Žádné triky, Fitr, jen ruční kamera a barevný film. Ozvučit ho hudbou? Zakázáno. A vám v životě hraje hudba, když jdete po ulici?
Hned druhý film, který podle těchto zásad Vinterberg natočil, byl senzací. Nechybí v programu prohlídky skandinávského filmu Scandal (25. – 31. ledna).
Zde jsou jeho nejzásadnější díla:
- Rodinná oslava (1998)
Chtěl jsem film svléknout donaha, strhnout z něj staré šaty. Vymyslel jsem mu nové, ale ty se ze dne na den staly módou, tak, jak byly ty staré, říká Vinterberg.
Takový dopad měla jeho drama Rodinná oslava. Jakmile se promítla na festivalu v Cannes a dostala cenu poroty, filmaři ji začali napodobovat.
Explozivní příběh se rozvíjí v prostoru na několika metrech čtverečních. Úspěšný podnikatel slaví šedesátiny. Snad jen relativně nedávná smrt jeho dcery se jako temný mrak vznáší nad dobrou náladou.
Když se najednou před hosty postaví jeho syn a začne mluvit o tom, jak byly se sestrou celé dětství zneužívání.
- Můj miláček ráže 6,65
Scénář k tomuto film napsal Lars von Trier a není divu, že se v něm všechno točí kolem násilí. Nejprve teprve tušit jeho blízkou přítomnost, pak se naplno projeví.
Zbraň nikdy není jen hračka, ani když je v rukou mladého idealisty a přesvědčeného pacifisty.
