Jak se cvičí Vojtovou metodou
Pomáhají pacientům, kteří si při sportu zlomí ruku. Ale i těm, které postihla mozková příhoda a ochrnuly – aby se mohli vrátit do běžného života. O metodách rehabilitační lékařství říká hlavní odbornice ministerstva zdravotnictví Miriam Dziaková.
Jste žačkou profesora Václava Vojty, autora unikátní Vojtova metody, která se uplatňuje v léčebné rehabilitaci s úspěchem dodnes. V čem spočívá její význam?
Profesor Vojta byl neurolog, věnoval se dětem s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Při uplatňování metodiky jiného autora v 50. letech se při náhodné stimulaci hrudní zóny u 12-letého dítěte objevila taková svalová souhra, která se tam neměla vyskytovat. Aktivovaly se svaly, které děti s DMO nedokážou používat, protože je mají postižené. Profesor Vojta to zaregistroval a spolu se svými spolupracovnicemi rozpracovali metodiku reflexního cvičení, která nese jeho jméno. Geniální je v tom, že se dá využívat nejen v léčbě dětí s dětskou mozkovou obrnou, ale využívá se i při prevenci vzniku DMO.
Jak to funguje?
Profesor Vojta vypracoval takzvaný neurokineziologický screening – metodiku na vyhledávání rizikových dětí, které vykazují odchylku v pohybovém vývoji. Na našem pracovišti v Košicích chodíme vyšetřovat děti už na novorozenecké oddělení. Cílem je, abychom už tam zachytili rizikové děti a abychom nasadili léčbu, kterou se předejde vývoji jakéhokoli postižení pohybového vývoje.
MUDr. Miriam Dziaková, PhD.
je absolventkou Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Košicích. Působí jako primářka na oddělení rehabilitační lékařství Univerzitní nemocnice Louise Pasteura v Košicích. Současně je hlavní odbornicí Ministerstva zdravotnictví ČR pro obor rehabilitační lékařství.
To znamená, že u dětí, které ještě neumějí chodit, dokážete identifikovat možné budoucí problémy s pohybem?
Ano. A platí, že čím dříve děťátko začne cvičit, nejlépe do čtvrtého měsíce, o to větší je šance na minimalizaci dopadu. Je rozdíl cvičit dítě do čtvrtého měsíce a dítě šesti- nebo osmiměsíční. Větší dítě se více brání, více křičí. Cvičí se, dokud se pohybový vývoj dítěte nevyrovná normálnímu vývoji. Může to být do půl nebo do tři čtvrtě roku, dokud dítě nezačne čtyřech a stavět se na nohy.
Kolik je novorozenců, u kterých po narození odhalíte poruchu pohybového aparátu?
Při neurokineziologickom screeningu hodnotíme spontánní chování dítěte a vyšetřujeme jeho polohové reakce. Pan profesor Vojta tvrdil, že až 75 procent dětí má tyto reakce v pořádku. Zbývajících 25 procent dětí může vykazovat odchylky. Do léčby zařazujeme i děti, které mají sice snadněji odchylky od správného pohybového vývoje, ale tyto odchylky jsou asymetrické. Například když dítě dává hlavičku častěji na jednu stranu, případně se hlavička nedá otočit na opačnou stranu ve stejném rozsahu jako na druhou. Nebo se děťátko vypíná do záklonu, jako kdyby se chtělo dívat nahoru. Jiné je, když děťátko zaostává v pohybovém vývoji, například je obéznější nebo pohodlnější, ale zaostává ve všech atributech stejně – tehdy léčbu nepotřebuje.
Stále je to tak, že rodiče se snaží vyhnout cvičení Vojtovou metodou, protože mají informaci, že je pro děti bolestivá?
